Král Zdravko se protáhl ve své posteli a zívl tak mocně, až se mu zatřásla koruna na hlavě. Z okna svého zámku, který stál přesně uprostřed jeho království, se podíval ven. Jeho království bylo opravdu neobvyklé. Nebylo to království plné měst a vesnic, ale bylo to lahodné a pestré Království na Talíři.
Bylo pěkně kulaté a rozdělené na čtyři kouzelné země. Na severu se zelenalo Zeleninové údolí, kde rostly brokolicové stromy a paprikové věže. Na jihu se tyčily majestátní Bílkovinné hory z tvarohu, sýra a pečeného masíčka. Na východě se vlnila zlatavá Sacharidová pole plná těstovin, rýže a křupavého chlebíčku. A na západě? Tam se rozprostíral nádherně voňavý Ovocný sad, kde se červenala jablíčka a slunce se odráželo v kapkách rosy na sladkých jahodách.
Král Zdravko věděl, že aby byl dobrým a moudrým vládcem, musí každý den navštívit všechny čtyři země. Jen tak získá sílu, energii, moudrost i dobrou náladu.
„Ach,“ povzdechl si dnes ráno. „Vůbec se mi nechce cestovat. Všude chodit, všechno zkoumat… Co kdybych dnes navštívil jen Ovocný sad? Tam je tak veselo a sladce!“
Byl to lákavý nápad. Král Zdravko si představil, jak se prochází mezi malinovými keři a jak mu sladká šťáva stéká po bradě. „Rozhodnuto!“ zvolal, nasadil si korunu a vykročil směrem na západ.
V Ovocném sadu bylo přesně tak krásně, jak si pamatoval. Hned u vstupu ho přivítala paní Jahoda s velkým úsměvem. „Vítej, králi náš! Dej si z mých sladkých plodů, dodají ti rychlou radost!“
Král Zdravko se s chutí zakousl. Mňam! Ta sladkost se mu rozlila po celém těle. Hned měl víc energie. Přeskočil potůček z jablečné šťávy a zakutálel se dolů z kopečku posetého borůvkami. Cítil se veselý a plný života. Chvíli si hrál na honičku s motýly a zpíval si písničky. Ale po krátké chvíli se mu začaly zavírat oči. Rychlá radost, kterou mu dala sladká jahoda, se pomalu vytrácela. Najednou se cítil unavený, jako by ho někdo vypnul. Sedl si pod jabloň a znovu zívl.
Stará a moudrá jabloň zatřásla svými listy. „Králi Zdravko, co se děje? Vypadáš jako jablko, které spadlo ze stromu příliš brzy.“
„Jsem unavený, paní Jabloní,“ postěžoval si král. „Byl jsem tu v sadu, najedl jsem se sladkých dobrot, a stejně nemám sílu ani na to, abych si pořádně narovnal korunu.“
Jabloň se usmála. „Sladká radost je důležitá, dodá ti jiskru do očí. Ale na to, abys vládl běhat a hrát si celý den, potřebuješ opravdové palivo. Zkus se podívat na východ, tam ho najdeš.“
Král Zdravko se zamyslel. „Na východ? Tam jsou přece Sacharidová pole!“ Hned se mu rozzářily oči. Palivo! To je přesně to, co potřebuje. Poděkoval jabloni a vydal se na cestu.
Sacharidová pole ho přivítala šustěním zlatých klasů a vůní čerstvě upečeného chleba. Cestičky byly vysypané rýží a kopce byly z kuskusu. Král se s chutí proběhl po těstovinovém poli a snědl kousek celozrnného chlebíčku, který mu podal pan Pekař.
Hned pocítil rozdíl! Únava byla pryč. Cítil, jak mu do nohou proudí stálá a dlouhá energie. Nebyl to jen krátký výbuch radosti jako v Ovocném sadu. Tohle byla síla, která vydrží. „Hurá!“ vykřikl. „Teď můžu běhat celý den! Jsem nejrychlejší král na světě!“
A tak běhal. Přeskakoval bramborové kopečky a klouzal se po špaldových skluzavkách. Cítil se skvěle. Po chvíli uviděl velký kámen, který spadl na cestu. „Žádný problém!“ řekl si. „Odkulím ho!“
Zapřel se do kamene, ale ten se ani nepohnul. Zkusil to znovu. Tlačil ze všech sil, zpotil se, ale kámen zůstal na místě. Král byl zmatený. „Jak je to možné? Mám energii na běhání, ale nemám sílu, abych zvedl obyčejný kámen? Co mi ještě chybí?“
Vtom kolem proletěl malý drozd, který si nesl v zobáčku semínko. „Králi Zdravko,“ zaštěbetal, „energie na běhání je jedna věc, ale síla na zvedání druhá. Sílu najdeš tam, kde všechno stojí pevně a hrdě. Podívej se na jih!“
Na jihu se tyčily Bílkovinné hory. Král pochopil. Síla! Jeho svaly potřebují stavitele. Rozběhl se tedy směrem k vysokým štítům.
Bílkovinné hory byly velkolepé. Skály byly z tvrdého sýra, jeskyně z vajíček a po svazích se sypaly čočkové kamínky. Král Zdravko se napil z pramenů čerstvého mléka a snědl kousek libového kuřecího masíčka, které bylo opečené jako skála na slunci.
Okamžitě pocítil, jak mu tuhnou svaly. Cítil se silný a pevný. Vrátil se k velkému kameni, který mu předtím stál v cestě. Chytil ho, pořádně se zapřel a… hop! Kámen odletěl na kraj cesty, jako by byl z papíru.
„Fantastické!“ radoval se král. „Mám energii na běhání z polí a sílu na zvedání z hor! A sladkou radost ze sadu. Teď jsem už určitě nejlepší král!“
Cítil se silný a plný energie, ale když se podíval do zrcadlové hladiny jezírka, něco mu nesedělo. Jeho tváře nebyly pěkně červené, ale trochu bledé. Jeho královský plášť jako by ztratil barvu a jeho myšlenky nebyly tak jasné a bystré jako obvykle. Cítil se trochu… obyčejně. Jako by mu chyběl nějaký ochranný štít a jiskra.
Zmateně se poškrábal na hlavě. „Co mi ještě chybí? Mám energii, mám sílu, mám i sladkou odměnu. Proč se necítím úplně dokonale?“
Tehdy si vzpomněl. Je tu ještě jedna země, kterou dnes úplně vynechal. Zeleninové údolí!
Rychle se tam vydal. Hned jak vkročil do údolí, ovanula ho svěží vůně. Všude byly úžasné barvy. Červená rajčata se na něj usmívala jako malá sluníčka, okurky se leskly v trávě a tmavě zelené brokolicové stromy vypadaly jako malý les pro víly.
Král se s chutí zakousl do křupavé mrkve. Chrup! Potom si utrhl kousek salátu, který byl svěží jako ranní rosa. Cítil, jak mu do těla proudí vitamíny a minerály. Byli jako malí, pilní opraváři, kteří všechno v jeho těle čistili, opravovali a chránili. Jeho tváře znovu zčervenaly, mysl se mu vyjasnila a měl pocit, jako by si oblékl neviditelný ochranný plášť, přes který neprojde žádná nemoc.
Král Zdravko se postavil doprostřed svého království, přesně na místo, kde se všechny čtyři země spojovaly. Jeden krok udělal do Sacharidových polí. „Děkuji za energii!“ Jeden krok do Bílkovinných hor. „Děkuji za sílu!“ Jeden krok do Ovocného sadu. „Děkuji za radost a vitamíny!“ A poslední krok do Zeleninového údolí. „A vám děkuji za ochranu, barvy a zdraví!“
Pochopil. Žádná země není důležitější než ta druhá. Jako správný král musí navštívit všechny, aby jeho království fungovalo v dokonalé harmonii. A on, král Zdravko, byl díky nim silný, energický, moudrý a veselý.
S úsměvem zamával všem svým zemím a slíbil, že už nikdy na žádnou z nich nezapomene.
A co vy, děti? Navštívili jste už dnes všechny čtyři země na svém talíři? Zkuste si při nejbližším obědě nebo večeři všimnout, jestli máte na talíři svůj kousek pole, své hory, svůj sad i své údolí.