Ve staré školní učebně fyziky, kde slunce kreslilo po zaprášených lavicích dlouhé zlaté pásy, bylo přes den ticho. Ale když poslední dítě odešlo a dveře se zavřely, místnost ožila vlastním tajným životem.
Na jedné z lavic stál malý dřevěný panáček jménem Kývák. Byl vyrobený z jediného kusu hladkého dřeva a měl namalované usměvavé oči. Jeho nejlepší kamarádkou byla Kulička, malá a lesklá kovová kulička, která se vždy kutálela s veselým cinkáním.
Oba měli velký sen. Chtěli se dostat na druhou lavici, která stála opodál. Mezi lavicemi zívala hluboká a široká propast. Pro děti to byl jen malý krok, ale pro Kývák a Kuličku to byla nepřekonatelná překážka.
„Dnes to dokážeme!" prohlásil odhodlaně Kývák a postavil se na samý okraj lavice. „Mám nový plán."
Kulička se k němu přikutálela. „Cink! Jaký, Kývák? Včera nám ta tužka jako most spadla."
„Dnes použijeme pravítko!" zvolal Kývák a dotlačil dlouhé plastové pravítko k okraji. Snažil se ho posunout tak, aby dosáhlo na druhou stranu. Ale pravítko bylo příliš těžké a krátké. S hlasným rachotem se sesunulo do propasti a přistálo na dlažbě.
Kývák si smutně sedl. „Zase nic."
Kulička se kolem něho tiše kutálela, aby ho povzbudila. Najednou se její lesklý povrch zastavil u něčeho, co ještě neviděli. Byla to stará kartonová krabice, zapomenutá v rohu lavice. Na jejím vrchu bylo napsáno jedno slovo: MAGNETY.
„Co je to?" zeptal se Kývák a přišel blíže. Snažil se krabici otevřít, ale jeho dřevěné prsty se po hladkém kartonu jen klouzaly.
„Počkej, zkusím to já!" cinkla Kulička. Rozběhla se a celou silou narazila do krabice. Buch! Krabice se převrátila a z jejího nitra se vysypalo několik malých, tmavošedých a zvláštně tvarovaných předmětů. Některé byly jako malé podkovy, jiné jako cihličky.
Kulička se zvědavě kutálela k nejbližší cihlíčce. Když se k ní přiblížila, stalo se něco neuvěřitelného. Neviditelná síla ji prudce přitiskla k magnetu. CINK!
„Joj! To mě přitáhlo!" vyhrkla překvapená Kulička. Zkusila se odkutat pryč, ale magnet ji pevně držel.
Kývák došel k ní. „Drží tě to? Zkusím ti pomoci." Opatrně se dotkl magnetu svou dřevěnou nohou. Nic se nestalo. Potom se dotkl Kuličky. Stále nic. „Zvláštní," zamumlal. „Na mě to nefunguje, jen na tebe."
Společnými silami se jim podařilo Kuličku od magnetu odpojit.
„Zkus se přikutat k té druhé cihlíčce," navrhl Kývák, jehož vědátorská zvědavost se probudila.
Kulička uposlechla. Opatrně se kutálela k druhému magnetu. Ale tentokrát se stalo něco úplně jiného. Dřív než se ho stihla dotknout, magnet od ní odskočil! Kulička se pohla dopředu, a magnet se zase posunul pryč. Jako by se jí bál.
„Ono mě to odtlačuje!" zasmála se Kulička a honila magnet po lavici.
Kývák je chvíli pozoroval a v jeho dřevěné hlavičce se zrodil nápad. Byl tak velký a odvážný, až se mu z toho zakroutily namalované oči.
„Kuličko, mám to! My nepotřebujeme most, který vidíme. My si postavíme neviditelný most!"
Kulička přestala honit magnet a zvědavě se zastavila. „Neviditelný? A to jde?"
„Myslím, že ano," řekl Kývák a začal jednat. Vzal jeden magnet a položil ho na okraj jejich lavice. Potom vzal druhý a velmi opatrně ho nesl k propasti. „Teď potřebuji, abys se na chvíli stala mou pomocnicí."
Společně s Kuličkou dostali jeden z magnetů až na samý okraj druhé lavice, přímo naproti prvnímu.
„A teď to zkusíme," zašeptal Kývák. Otočil magnet na jejich straně tak, aby Kuličku přitahoval. Dva magnety se k sobě přes propast neviditelně natahovali. Vzduch mezi nimi byl naplněn tichou, ale mocnou silou.
„Tak, a teď odvahu," řekl Kývák Kuličce. „Pomalu se posuň na ten neviditelný most."
Kulička se zhluboka nadechla. Cítila, jak ji síla z druhého břehu táhne k sobě. Opatrně se překulila přes okraj lavice. Ale nespadla! Zůstala viset ve vzduchu, přesně v polovině cesty, držená neviditelnou silou. Pomalu, milimetr po milimetru, se klouzala po magnetické dráze, až s jemným „cink!" bezpečně přistála na druhé lavici.
„Podařilo se! Já jsem na druhé straně!" radovala se Kulička a vesele se kutálela po hladkém povrchu.
Kývák na první lavici radostí poskočil. Nepřešel sice on, ale pomohl své kamarádce splnit si sen. Zjistili, že k překonání překážky někdy nepotřebujeme věci, které vidíme. Někdy stačí objevit skrytou sílu, odvahu a dobrého kamaráda, který nám pomůže.
Od toho dne si Kývák a Kulička hrávali na stavitele neviditelných mostů a zkoumali, co všechno dokážou tajemné magnety.
A možná i vy jednou s rodiči objevíte, že dva magnety dokážou dělat hotové zázraky. Stačí je jen správně otočit.